Až budeš mít nutkání se k němu vracet,
pamatuj, že pro váš rozchod byl nějaký důvod.

Když vzpomínáš na všechno krásné a romantické, co jste spolu zažili, všechny ty výlety, večeře, společné akce s kamarády nebo ty poklidné večery, kdy jste byli jen vy dva a smáli jste se prkotinám, jasně, že to celé vypadá jako jedna velká úžasná pohádka. Měj však na paměti, že tato nostalgie bývá často až příliš zkreslenou, sladkou představou.

Co všechny ty situace, které tak růžové nebyly? Kdo by chtěl vzpomínat na hádky, podvody a lži? Na všechny věci, kvůli kterým jsi trpěla? Nikdo. Všichni raději vzpomínáme na to, na co vzpomínat chceme. Nebuď slepá a uvědomuj si také chvíle, kdy jste se dohadovali, navzájem uráželi nebo se podváděli.

Popřemýšlej o všech situacích, kdy jsi byla úplně bez sebe, protože udělal něco, co tě neskutečně naštvalo nebo jinak vyvedlo z míry. Každý se někdy dopustí chyby, ale problém je, když tyto chyby nejsou jednorázové. Když je dotyčný dělá stále dokola. Nenalhávej si, že se to změní. Lidé se jen velmi zřídka mění.

Je pravděpodobné, že se rozejdete znovu.
Z toho samého nebo podobného důvodu.

Všichni rádi věříme, že jsme to právě my – ta výjimka z pravidla. Rádi si myslíme, že u nás to bude jinak, že zrovna nám to vyjde, že to budeme my, kdo vítězně překoná nepřející osud.

Málokdo si umí přiznat, že mu ten druhý prostě není souzen, ačkoliv spolu mají tolik pěkných vzpomínek nebo třeba i společných zájmů a přátel. Raději si ušetři čas a trápení a nevstupuj dvakrát do téže řeky.

Bolí to, protože jste si na sebe zvykli.

Jistě máš některé vzpomínky, které jsou krásné a neopakovatelné, na které s láskou vzpomínáš. Uvědomuj si však, že většina bolesti, co teď cítíš, pramení z pouhého zvyku, který byl náhle narušen.

Věděla jsi, co má rád, znali jste navzájem svůj smysl pro humor, měli jste své vlastní vtípky, kterým ostatní nerozuměli, přivykli jste si třeba na společně strávené víkendy – a to vše je najednou pryč.

Je to velká změna.
A je pochopitelné, že se to člověka hluboce dotýká.

Postrádáš jeho přítomnost, jistotu a bezpečí vztahu, na který sis za tu dobu navykla. To tě děsí. Samota tě děsí. A to je dobře, protože každý si jí musí projít. Znamená to, že je před tebou nyní výzva poznat opět sebe, přijmout svou samotu a naučit se být šťastná, aniž by zdrojem štěstí byl někdo jiný. Každý důležitý růst v životě je provázen pochybami a bolestí, ale jakmile je toto vše překonáno, odcházíš s neocenitelnou zkušeností.

A ačkoli to nyní prožíváš silně a vypadá to, že už to nikdy nebude tak dobré jako dřív, ono bude. A časem uvidíš, že i mnohem lepší. Musíš v sobě jen najít odvahu vykročit znovu do života.

Vykročit ze své zóny pohodlí.