Zdá se ti, že se všechno rozpadá? Jedna rána za druhou a ty najednou nemáš pevnou zem pod nohama. Ještě nedávno to vypadalo tak růžově a náhle… Možná nemůžeš uvěřit vlastním očím. Co to má být? Co se to děje? Proč zrovna teď? Proč zrovna ty?

Vše přeci vypadalo tak dokonale. Teď se naopak zdá, že to byla jen vyumělkovaná iluze, které jsi bláhově uvěřila. Nejspíš jsi zmatená. Asi nevíš, čemu můžeš věřit. A komu. Hlavou se ti honí tisíce myšlenek. Přehráváš si vzpomínky, přemítáš, snažíš se to pochopit. Čím urputněji se ale snažíš, tím méně to celé dává smysl, že?

Ačkoli tohle možná teď slyšet nechceš, chci ti říct, že se to všechno uklidní. Pravděpodobně to zabere nějaký čas, ale uklidní se to. Důležité je uvědomit si, že existuje důvod, proč si někdy musíš sáhnout na dno.

Dostat se na dno, to je ve skutečnosti velké požehnání.

Je to velká příležitost.

Příležitost všechno přehodnotit. Poučit se a začít znovu. Jinak. Jinde. Dříve nebo později se ti velmi zřetelně ukáže, proč se to muselo stát. Teď to ještě nevidíš, teď ještě nemáš šanci to chápat, ale důvod se zjeví. Kdyby ses do této situace nedostala, tvá iluze by žila nadále a s ní by se zasekl i tvůj růst.

Celý život je jedna veliká lekce. Neustále se učíme něco nového. Někdy jsou to lekce velmi příjemné, někdy vůbec ne a nejraději by ses jim vyhnula. Ty bolestivé ale mnohdy bývají nejdůležitější.

Kdyby se ti taková věc nestala, nikdy bys nebyla schopná vyrůst takovým ohromujícím způsobem, k jakému se ti nyní otevírají dveře. Zkušenost, přestože zdrcující – a možná právě proto, dokáže člověka katapultovat do neuvěřitelných výšin.

Žít v pohodlí a stereotypu je snadné. Snadno člověk usne, snadno se přestane vyvíjet. Děje se to dnes a denně, na každém rohu, každému z nás. Dokud nepřijde katastrofa, jakou možná procházíš právě teď.

Prožij naplno vše tak, jak to k tobě nyní přijde. Nebraň se. Budeš asi muset vydržet určité nepříjemnosti. Může to bolet. Život dokáže být v tomto ohledu dosti krutý. Přesto i to má své opodstatnění, leč není hned viditelné. Říká se, že před úsvitem je noc nejtemnější.

Jakmile to, co teď pálí nejvíc, ustane, objeví se před tebou netušené možnosti. Budeš mít pocit, jako kdyby sis po dlouhé době sundala brýle. Jako kdybys konečně viděla jasně. Budeš vědět, co máš dělat. Nemůžeš udělat chybu.

Už jsi toho přeci zažila více než dost, nemyslíš? Zvládneš i tohle.

Jednou, a ten okamžik přijde, se otočíš zpátky a budeš se vděčně usmívat, protože budeš vědět, kam tě to zavedlo a co ti to přineslo nového. Bude to stát za to, neboj.