Nakonec je to docela jednoduché. Ať už je to vztah, přátelství, práce, koníček nebo cokoli. Pokud to v tobě nevyvolává žádnou větší reakci, žádnou větší odezvu nitra. Pokud se ti nerozvibruje celá bytost srdcem počínaje…

Pak to nejspíš není pro tebe.

Někdy se člověk může cítit osamoceně, znuděně, bez zápalu, bez chuti do čehokoli. A pak je snadné propadnout něčemu, co není správné, co není to pravé. Člověk snadno může uvěřit iluzi, že to něco nebo někdo je právě tím, co ho udělá konečně šťastným.

Ale realita hovoří o opaku.

A tak se prostě někdy stane, že všechno vypadá fajn. Všechno to dává naprostý logický smysl. Ale přesto to prostě není ono. Práce, která není těžká ale ani nijak vzrušující. Nebo člověk, který o tebe stojí, ač hodný, slušný a snaživý, který by pravděpodobně byl dobrým partnerem, možná dokonce na celý život. A přesto tomu něco chybí.

Jiskra. Záblesk čehosi.
Ten pocit uvnitř.
Pocit, který se dotkne každé buňky těla.
Pocit, který rozechvěje celé bytí.

Konec konců možná je lepší odmítnout to, co je dobré, a počkat si na to, co je určeno skutečně tobě. A i kdyby to snad nepřišlo, pořád je lepší žít v pravdě k sobě i druhým lidem.

Až příliš mnoho lidí se poddává iluzím, lži a navíc ještě rozvíjí tuto faleš z pohodlnosti a neochoty čelit skutečnosti, protože ta vyžaduje nebývalou odvahu.

Ty však můžeš žít jinak než oni.

A tak naslouchej sobě a tomu, co ti říká nitro. Protože, ač je to hlas někdy nevýrazný a tichý, je to hlas, který ti nikdy nelže. To jen my mu často odmítáme naslouchat.