Láska přichází nečekaná, nezvaná, neuchopitelná. Nelze ji dopředu vyhlížet, nelze ji naplánovat. Prostě se děje. Ve chvíli, která je třeba nejmíň pravděpodobná, objevuje se, jak se jí zlíbí. Tehdy, když nadejde správný čas.

Jakmile se zjeví, opravdová, nefalšovaná, taková, která se dotkne tvého nitra, poznáš to. Bude to nade vše jasné. Najednou bude vše tak, jak má být. Všechno do sebe zapadne a nebudeš věřit, že sis to kdy dokázala představit jinak.

Než se rozhodne objevit, pamatuj, že ji nelze uspěchat. Nelze ji nutit. Je v pořádku být zatím sama a nenutit se do ničeho. Obzvláště ne do ničeho podřadného, neuspokojivého, falešného či plytkého. Není žádný termín, žádný jasně daný plán, který by říkal, kdy „to“ má nastat.

Není nic špatného na tom si ji přát, toužit po ní, těšit se na ní. Idealizovat si jí. Snít a fantazírovat. Ale nepronásleduj ji za každou cenu. Snadno by ses ve své honbě mohla nechat chytit do pasti něčeho, co je pod tvou úroveň.

Věnuj se sobě. Dělej to, co máš ráda. Buď s lidmi, které máš ráda. Jdi za tím, co si přeješ. Ostatní už se vyřeší. Nemusí to být hned. Nemusí to být zítra. Nemusí to být za měsíc. Přijde to. Není o tom pochyb. Do té doby buď prostě šťastná.

Můžeš být šťastná jen tak.
Sama víš nejlépe, co si v životě přeješ.
Kde chceš být. Co chceš dělat.
Všechno to máš v sobě, stačí jen naslouchat.

A tak dávej pozor.
Jdi tam, kam tě to táhne.
Protože po cestě potkáš lásku.
Nenuceně. Nečekaně. Zjeví se jaksi mimoděk.

Naslouchej.
Uvidíš, že uslyšíš.