Možná ti chybí.
Možná na něj myslíš.
Možná na něj nedokážeš zapomenut.

To ale neznamená, že ho také musíš chtít zpátky.

Možná už jsi odpustila.
Možná už tě staré rány nestahují dolů.
Možná tu díky nim stojíš silnější, moudřejší.

To ale neznamená, že budeš dávat druhé šance.

Je v pořádku mít někoho stále rád, přestože už nejste spolu, přestože ti třeba ublížil, přestože proběhlo mnoho nepěkného. Neznamená to, že ho musíš mít zpět, abys byla šťastná. Neznamená to, že chceš věci vrátit tam, kde byly.

Znamená to jen, že to bylo opravdové. Ukazuje to, nakolik dokážeš milovat, nakolik se dokážeš otevřít a vložit své srdce odvážně do ruky druhému člověku. A to je v pravdě neobyčejné, nezanevři na to. Neuzavírej se do sebe.

Odpustit je důležité. Bez odpuštění si svou minulost nosíš stále se sebou, kamkoli jen jdeš. Prožít si svou bolest a tím se od ní osvobodit, posunout se zase o něco dál a nést se životem znovu s lehkostí… A tentokrát s větším porozuměním, nadhledem a zkušeností. To vše jsou důležité životní lekce.

Odpustit ale neznamená dovolit lidem, aby ti nadále ubližovali, aby se k tobě nadále chovali s neúctou. Odpustit neznamená smířit se s něčím, co tě nedělá šťastnou.

Proto odpouštěj, ale nezapomínej. Žiješ tenhle život proto, abys byla šťastná. Máš plné právo být šťastná. A tak nesetrvávej v ničem, co by znepokojovalo tvé nitro. Nevracej se k ničemu, co ohrožuje tvůj vnitřní klid a mír.

Jen proto, že vzpomínky provázejí silné pocity…
Zdaleka neznamená, že by ti přineslo štěstí vracet se do minulosti. Naopak.

To, co tě popálilo,
není zároveň to,

co tě může také vyléčit.

Vyléčit se můžeš jedině sama.