Možná nejsi jeho první, ani jediná žena jeho života.
Možná nepatří všechna jeho láska jen tobě.

Může s tebou být a může ti být věrný, protože to tak opravdu chce a cítí to tak. To zároveň ale nemusí nutně znamenat, že nikdo jiný nemá v jeho srdci místo.

Konec konců máme skutečně právo
uzurpovat si srdce druhých jen pro sebe?

Milovat, mít rád, chovat k někomu city.
To všechno je přece lidské.

Jak jdeš životem, potkáváš mnoho lidí. Někdo se kolem tebe jen mihne, někdo se na chvíli zastaví. Na někoho skoro zapomeneš, někdo pro tebe zase znamená celý vesmír. S někým ti přeskočí jiskra a vzplane vášeň, s někým k tomu ani nedojde. Tak jako tak. Přesto v tobě zanechá stopu.

A stejně to má i ten druhý. Jen proto, že k někomu cítí určitý druh lásky, se ještě nemusíš obávat, že o něj přijdeš. Nemusíš se strachovat, že by ti utekl, že by tě podvedl, že by došlo k něčemu, co by vás dva rozdělilo. To proto, že tato láska není stejná jako ta, kterou chová k tobě. Je to jen určitý cit založený na vzpomínce, na okamžiku, který je už dávno pryč. Neměj z toho obavy.

Pokud ho miluješ, miluj ho takového, jaký je. Miluj ho i jeho srdce, které si nese mnoho vzpomínek. Nesnaž se ho omezovat, nesnaž se předělat jeho minulost. Důležité je, že tu je dnes s tebou. To je jediné, na čem záleží. Pokud mu dokážeš dát svobodu a přijmout ho se vším všudy, vznikne mezi vámi pouto, které dokáže přečkat mnohé zkoušky.

A stejně tak to platí i pro tebe.

Nemusíš zatracovat svoje city, ať už jsou současné nebo pochází z dob dávno minulých. Patří k tomu, kým jsi. Patří k tvé historii. Přijímej to všechno tak, jak to v sobě máš, a tato svoboda ti umožní dýchat zhluboka a milovat naplno.