Neboj se vyčkat na toho správného člověka. Neboj se věci neuspěchat. Neboj se odmítnout dobré proto, abys nechala prostor skvělému.
Tam někde je člověk, se kterým si skvěle sedneš. Někdo, s kým navážeš vztah na tak hluboké úrovni, že jsi netušila, že je to vůbec možné. Někdo, s kým si budeš povídat celé dlouhé hodiny a bude se to zdát jako chvilička. Někdo, kdo dodá úplně nový rozměr tvé představě o partnerství.
Někdy se objeví brzy. Někdy později. Může se objevit, až když už si budeš myslet, že není naděje. Ve chvíli, kdy už to vzdáš. Kdy hodíš ručník do ringu. Nikdy nevíš.
Buď trpělivá. Dopřej si dar trpělivosti, ačkoli to znamená prodloužit období nepříjemné osamělosti.
Proč? Protože je nesmysl usazovat se s něčím, co tě nedělá plně šťastnou. Vztah s člověkem, který si neuvědomuje tvoji hodnotu, nejeví přílišný zájem a chová se, jako bys byla jen jedna z možností. Takový člověk není pro tebe.
Nejsi na tomhle světě proto, abys prožívala jen dobré věci. Jsi tu proto, abys prožívala věci úžasné. Proto, abys žila úžasný život, který tě bude ve všech ohledech naplňovat. Takový život, kdy ráno vstaneš s radostným očekáváním a večer ulehneš s nedočkavostí toho, co přinese zítřek.
Dej si čas. Nezáleží na tom, zda je ti 40, 20 nebo 60. Někdy se prostě na skvělé a velkolepé věci musí počkat. Stojí to za to.
Hlavně se nesmiřuj s ničím průměrným. Nevrhej se do věcí jen ze strachu, z osamělosti, z pocitu vlastní neúplnosti. Ono se zdá, že ti to pomůže se cítit lépe… A možná to trochu utlumí bolest, ale ve skutečnosti to nic nevyřeší.
Chovej se k sobě tak, jak by sis přála, aby se k sobě chovala tvá dcera. Vnučka. Sestra. Kdokoli, koho máš skutečně ráda. Chtěla bys přeci, aby měla dostatečnou sebeúctu na to žít ten nejskvělejší život. Tak proč s tím nezačít u sebe? Alespoň jim budeš skvělým příkladem.
Máš plné právo žít maximálně šťastný život.
Být ve skvělém vztahu, který tě bude nabíjet energií.
A máš plné právo nespokojit se s ničím menším. Nedělá tě to arogantní, ani sobeckou. Zcela naopak. Dělá tě to dospělejší.