Možná ho máš skutečně ráda. Možná ho miluješ. Možná si nikdy předtím nezažila nic podobného. Možná se bojíš o něco takového přijít, přestože víš, že na celém tom vztahu je něco špatně. Možná si dnes a denně hledáš výmluvy, proč ještě počkat, proč v tom ještě setrvat.

Přesto ti ale ten tichý hlásek v hlavě říká, že je něco špatně, že takhle by to být nemělo, že takhle si svůj vysněný vztah nepředstavuješ. Chci ti říct jen jediné – možná by ses měla více poslouchat.

Nejsi tu od toho, abys ho zachraňovala.

Třeba měl těžké dětství. Třeba prochází zrovna určitou krizí. Třeba nikoho jiného nemá. Třeba je otrokem svých vlastních zlozvyků. A třeba to myslel opravdu vážně, když říkal, že se změní, že to všechno napraví, že bude lepším partnerem.

Ty sama však vidíš, že jak jde čas, nic zásadního se nemění. Pořád jsi tu pro něj vždy, když je třeba, ale on ti není plnohodnotným parťákem do života. Nemůžeš se o něj opřít, nemůžeš mu důvěřovat, nemůžeš se na něj spolehnout. Možná je ti ho líto a nechceš ho opustit, protože nevíš, zda by to bez tebe zvládl.

Nejsi tu od toho, abys byla něčím spasitelem.
Zopakuj si to pro sebe. Máš právo na to, abys byla šťastná.

Neboj se to ukončit. Ale ukonči to včas.