Někdy možná vzpomínáš na to, co bylo, a říkáš si, proč jen ses rozhodla právě takhle. Proč jsi to neudělala jinak? Proč jsi zaváhala nebo naopak nepřemýšlela? Možná přemítáš nad svým životem, představuješ si, jak to všechno asi mohlo být odlišné, a pronásleduje tě kvůli tomu smutek.

Člověk někdy zbytečně srovnává to, kde je, s tím, kde si myslí, že mohl být. Ne s tím, kde mohl být, ale s tím, kde si myslí, že mohl být. Protože nikdy nevíš. Můžeš si v hlavě přehrávat různé scénáře… Krásné a veselé, smutné nebo zoufalé. Pořád jsou to jen vymyšlené představy.

Kdo může říct, že by to bývalo bylo lepší, kdyby se to odehrálo jinak? Možné to je, ale stejně tak je možné, že by to bylo daleko horší. To, co si teď myslíš, že by sis přála, by ve skutečnosti mohlo způsobit nemalé potíže a bolest.

Kdyby věci bývaly byly jinak, nevstoupili by třeba do tvého života lidé, za které jsi dnes moc ráda, události, které ti přinesly zase jiné hezké věci, nebo bys nezískala zkušenosti, které v mnohém ovlivnily tvé směřování, ač si to nemusíš ani uvědomovat.

Nekoukej do minulosti. Hledej štěstí v tom, koho a co máš dnes. Protože když člověk nemá žádnou radost dnes, nebude ji mít ani zítra. Vždy je něco, za co se může cítit vděčný. A tato vděčnost, ač je snadné ji podcenit, dokáže změnit úplně všechno.