Někteří lidé si s tebou rádi popovídají, když mají volný čas. A někteří si rádi čas uvolní, aby si s tebou mohli popovídat. Je v tom mnohdy větší rozdíl, nežli se může na první pohled zdát.

Žijeme v uspěchaném světě a každý máme spoustu, spoustu povinností a každodenních starostí, které musíme řešit. Někdy na druhé čas opravdu není, ačkoli bychom ho rádi měli.

Nicméně to nic nemění na tom, že vždy se najde alespoň malá skulinka v nabitém kalendáři, kterou lze věnovat těm, kteří jsou nám blízcí. Těm, na kterých nám záleží.

Pokud někdo společné plány neustále ruší nebo se jim vyhýbá, má vždy nějakou výmluvu a zdá se být jaksi nedosažitelný… Je zajímavé zkusit toho někoho přestat kontaktovat a sledovat, co se stane.

Jsou dvě možnosti. Buď se časem ozve sám a přijde s náhradním nápadem, když všechny poslední nevyšly… a nebo prostě zmizí z vašeho života. V první možnost člověk může doufat a přát si, aby nastala. Nebuď však zaskočená ani z té druhé. Takové věci se dějí, je to možná bolestivá pravda, ale nelze se jí vyhnout.

A je to dobře.

Je lepší neztrácet čas s někým, kdo nechce být součástí tvého života. Můžeš se snažit jakkoli chceš. Když někdo nechce, nelze ho přesvědčit. A chceš ho vlastně přesvědčovat? Máš zapotřebí někoho přesvědčovat o své ceně?

Samozřejmě, že odpověď je ne. Buď má opravdový, ryzí zájem a vynakládá úsilí stejně jako ty… nebo ne. Nemůže zde být diskuse.

Měj se ráda. Zbytečně se neponižuj. Taková, jaká jsi, máš neobyčejnou hodnotu, kterou dříve či později někdo bude velmi výrazně vnímat. A takového člověka určitě nebudeš muset „nahánět“. Nebudeš muset hrát tuto hru na kočku a myš.

Žádné takové hry za to nestojí.
Buď, kdo jsi, a dělej, co tě baví.
A až nastane čas… nastane čas.
Velmi snadno to poznáš, uvidíš.
Do té doby není, co řešit.