Nepronásleduj lidi.
Nepronásleduj lidi, kteří nechtějí být v tvém životě.

Neodpovídají na zprávy? Ignorují tě, vymlouvají se, nechtějí s tebou trávit čas? Kašli na ně! K čemu by ti takoví lidé stejně byli?

Měj sebeúctu, zbav se jich.

Možná ti s někým bylo fajn, možná máš někoho ráda, možná ti přišlo, že si s někým konečně rozumíš… Ale ten někdo, ač to zpočátku mohlo vypadat dobře, tě prostě zazdil. A ne jednou, opakovaně.

Nenamlouvej si, že má cenu takového člověka nahánět a přesvědčovat, že stojíš za jeho čas. K čemu to je? Když někdo nechce být v tvé společnosti, bylo by to zbytečné lámání přes koleno.

Zvyš své standardy. Přece za to nestojí. Jako člověk máš neobyčejnou hodnotu, ať už jsi kdokoli, pocházíš odkudkoli, děláš cokoli nebo jdeš kamkoli. Nespokoj se s ničím podřadným… a už vůbec ne s člověkem, který tvoji hodnotu nevidí.

Važ si těch, kteří za tebou přijdou sami.
Važ si těch, kteří sami od sebe napíšou,
Važ si těch, kteří se sami od sebe zeptají, jak se máš.
Važ si těch, kteří přijdou, když to slíbí.
A neruší to na poslední chvíli.

To jsou ti, kteří jsou k tobě opravdoví.

A takové lidi si udržuj. Ostatní nech plavat. Na nikoho se zbytečně nefixuj, dělalo by ti to akorát starosti. Že už je pozdě, už někoho takového v hlavě máš a musíš na něj myslet? No, stane se. Nevadí, přijmi to jako lekci.

Dělej, co tě baví. Věnuj svůj čas koníčkům, rodině, přátelům, smysluplné práci. Ty myšlenky tě budou stejně otravovat, ale nic si z toho nedělej. Prostě pokračuj dál. Dříve či později tě pustí.

A pak, jak budeš získávat více a více štěstí z toho, že věnuješ čas tomu, co tě baví, budeš zároveň nacházet lidi, kteří tvoji společnost sdílet chtějí. Jen neztrácej čas výčitkami a starostmi. Jdi a dělej to, kam tě táhnou tvé zájmy a vášně.

Jiná cesta není.
Není tu jiný způsob, jak to vyřešit.
Protože zde není nic k řešení.

Je to tvůj život.
Ty rozhoduješ o tom, jak se k němu postavíš.

Žij ho.