Pokud víš, že ji nikdy nebudeš úplně milovat, raději ji nech odejít. Bude lepší, pokud nebude ztrácet čas s někým, kdo ji nechce věnovat veškerou péči, kterou si to děvče zaslouží. Nech ji jít, protože si zaslouží někoho, kdo nebude hrát hry, někoho, kdo bude mnohem více rozhodnutý, že s ní chce trávit svůj čas… a dát ji opravdové city.
Nech ji odejít, protože tam hluboko v sobě víš, že o ni takový zájem vlastně nemáš.
Kdybys ji měl totiž opravdu rád, nepsal bys ji opilý zprávy, které bys za střízliva nikdy nevypustil. Nečekal bys až na poslední chvíli na to, abys s ní plánoval společné chvíle, kdyby se náhodou někde objevilo něco zajímavějšího. Kdybys ji měl rád, chtěl bys ji opravdu pomoci s problémy, se kterými se ti svěří, a nedával bys ji jen obecné a neurčité odpovědi na to, co ti říká.
Nech ji odejít, protože vydržovat si ji jen proto, že je fajn mít někoho, s kým lze trávit čas, když se zrovna nudíš, když nemáš co na práci, když chceš zvýšit sebevědomí, to je prostě nefér a bezcharakterní.
Nech ji jít, aby měla prostor najít někoho, s kým pocítí opravdový vztah, někoho, s kým se bude moci spojit na opravdu hluboké úrovni. Někoho, kdo bude chtít budovat vztah, který za to stojí. Někoho, kdo se jí oddá.
Nepiš ji jen proto, že jsi osamělý, že se chceš zabavit. Přestaň dělat to nutné minimum, které ji udržuje nablízku s falešnou nadějí. Neptej se ji, jestli někam v pátek večer nezajde, když zrovna tvoji kamarádi nemůžou. Přestaň si hrát s jejími city, s jejím srdcem.
Raději dospěj, buď dostatečně odvážný na to, abys k ní byl upřímný. Nechovej se, jako kdybyste vy dva něco opravdu znamenali. Když pravda je taková, že je ti to ukradené.
Moc dobře víš, že to neděláš pro nic jiného než tvůj vlastní požitek, tvé sobecké potřeby. Samozřejmě je možné, že ji máš rád. Je s ní sranda, je hezká, přitahuje tě. Jen se prostě třeba nechceš usazovat. To je v pořádku, někdo to takhle cítí. Ale je na čase, abys ji vyvedl z omylu. Byl upřímný.