Poselství těm lidem, kteří prožívají hluboce a intenzivně. Těm, kteří si nemohou pomoci. Těm, kteří mají velká srdce a snadno cítí. Těm, kteří nedokážou předstírat, že jim jsou druzí lhostejní. Těm, kteří nedokážou být k druhým lhostejní.

Nikdy se nestyďte za to, kdo jste.
Nikdy o sobě nepochybujte.
Nikdy nelitujte toho, kdo jste.

Jistě mnohokrát nastanou chvíle, kdy si budete přát, abyste tak snadno necítili. Chvíle, kdy budete jiným závidět, že neprožívají věci tolik intenzivně. Chvíle, kdy vás něco nebo někdo zasáhne silně a nekompromisně.

Přesto všechno zůstaňte tím, kdo jste. Mějte i nadále otevřená srdce, ačkoli to není lehké. Bylo by velmi jednoduché vystavit si kolem svého nitra zeď. Bylo by velmi jednoduché skrývat se za maskou, skrývat se za falešnou vrstvou utkanou z necitelnosti.

Možná milujete vášnivě a bez rozmyslu. Možná se světu a lidem kolem sebe otevíráte snadno a nestavíte si bariéry. Možná vyjadřujete své emoce tak, jak přichází, aniž byste se je snažili krotit. Možná mluvíte přímo, jak cítíte.

A dost možná vás všechno tohle kolikrát dostalo do nepříjemností a trápení, které hodným lidem nepřísluší.

Ale od kdy je to špatné? Od kdy je to důvod, proč se za něco stydět? Od kdy byste měli schovávat, kdo jste, jen proto, že většina ostatních se ukrývá za maskami a nevyjadřují se tolik svobodně?

Jste to vy, kdo dělá tenhle svět šťastnějším a veselejším. Kdo odstraňuje zdi mezi lidmi. Kdo pomáhá druhým nacházet více kuráže. Skrze vaši vlastní zranitelnost pomáháte druhým být více sami sebou, ačkoli to možná ani nevíte.

Ve světě, kde všichni hrají tolik her, nosí masky a hrají role… Ve světě, který je plný lží, přetvářek a plytkosti… Ve světě, který se k opravdovosti a upřímnému srdci staví jako ke slabosti…

Jsou to lidé jako vy, kteří jsou zapotřebí.
Proto se neměňte. Nepochybujte. Nelitujte.
Jste, kdo jste. A to je zatraceně dobře.