Ostatní

Žádná odpověď je taky odpověď

Tolik to chceš. Tolik si to přeješ. Je to asi dlouho, co jsi naposledy cítila něco takového, jako cítíš právě teď. Vím, že celým svým srdcem doufáš, aby to alespoň tentokrát konečně vyšlo, aby se jednou usmála štěstěna i na tebe, aby to nebylo jen další zklamání. Po tom všem, čím jsi prošla, co sis musela protrpět. Všechna ta selhání a bolest. Lži. Hry. Podvody a manipulace. Chápu, že už toho máš dost. Asi máš pocit, že bys už další takovou ránu neunesla. Ne po tom všem, co se stalo.

A proto se teď ze všech sil snažíš věřit tomu, že tohle je jiné, že tohle vyjde, že tohle je to pravé pro tebe. Přeci jen cítíš se s tím člověkem tak skvěle, že? Tohle musí být ono! Musí!

Je třeba, abys byla silná, otevřela oči a podívala se pravdě do tváře.

Žádná odpověď je taky odpověď. Neignoruj ty malé, nevýrazné signály, které ti ukazují realitu. Když jste spolu, je to skvělé, dokonalé. Jakmile se od sebe však oddělíte, něco se v tu chvíli změní. Něco náhle nehraje, že? Něco je prostě špatně a ty to cítíš.

Jakmile se musíš až příliš snažit. Jakmile musíš nadbíhat. Jakmile musíš vyvíjet úsilí, aby si tě všímal, aby ti věnoval pozornost, aby se k tobě choval tak, jak si opravdu přeješ… Pak, myslím, už dávno stejně víš, na čem jsi. Jen si to zatím nechceš přiznat. Bolí to. Vím, že je to hrozný pocit. Ale dříve nebo později se mu budeš muset postavit. A věř mi, že čím dříve to uděláš, tím to bude lepší. Lepší, když pravdě pohlédneš do tváře jako první, protože jinak se s tebou skutečnost vypořádá sama. A to bude jedině horší.