Neopustil tě proto, že nejsi dostatečně hezká, dostatečně vtipná nebo dostatečně chytrá. Ne proto, že by to s tebou bylo k nevydržení. Rozhodně ne proto, že jsi horší než jiná žena. Možná ses snažila, co to jen šlo. Možná jsi o něj s láskou pečovala a věnovala mu veškerou energii i čas, přestože jsi obojího sama měla málo. Možná jsi pro něj obětovala ostatní věci, aktivity nebo dokonce i přátele.

Přes to všechno to nestačilo a ty pořád nerozumíš, proč to dopadlo takhle. Co mu chybělo? V čem jsou jiné ženy lepší? Nejspíš si kladeš spoustu takových otázek.

Bolest z rozchodu je jedna věc. Ale bolest, kterou si člověk způsobuje sám, je druhá.

To, kdo jsi, je naprosto fajn. Není na tobě vůbec nic v nepořádku. Pravděpodobně jsi úžasná, milá, hodná a soucitná bytost. Už jen to, že dokážeš mít někoho natolik ráda, že ti jeho nepřítomnost působí takové trápení, je důkazem nakolik jsi schopná cítit a milovat. A to je jen jedna z věcí, které jsou na tobě božské.

Do druhého člověka se bohužel úplně vcítit nelze. Těžko říct, co probíhá v jeho životě. Těžko říct, co se mu honí hlavou, co cítí v sobě, o čem ty třeba vůbec netušíš. O čem třeba nikdo netuší kromě něj samotného. Možná ani on sám nerozumí tomu, co se uvnitř něj děje. Proto se zbytečně netrap otázkami jako „proč“ nebo „co kdyby“.

Máš-li ho opravdu ráda, dopřej mu volnost. Dej mu svobodu, aby v životě našel štěstí, i když to třeba znamená, že nebudete spolu. Odpusť mu, přestože to neukončí tvou bolest.

A pak? Pak je na čase myslet zase na sebe. Místo otázek, co by od tebe mohl chtít on, aby byl šťastný… Nebo co by od tebe mohl chtít kdokoli jiný, aby byl šťastný, se zaměř na sebe. Na to, abys ty byla šťastná. Bez ohledu na cokoli či kohokoli.

Najdi v životě radost. Nepodřizuj se zbytečně druhým. Neměň to, kdo jsi, jen proto, abys někoho jiného dělala šťastnějším. Vždyť ty jsi nejdůležitější člověk na světě.

Je to tvůj život. Žij ho podle sebe.

Na lásku a vztahy je čas. Není kam spěchat.
Ale život, ten protéká skrz prsty!
Takže… Co tě dělá šťastnou?