Pomalu se učím rozdávat lásku naplno a nedržet se zpátky. Více chválím, rozdávám více komplimentů. Snažím se více bavit se svými přáteli, nenechávat vztahy zapadat. Častěji k nim mluvím, častěji jim píšu. Slova jako „mám tě ráda“, „miluju tě“ nebo „chybíš mi“ se stávají pravidelnými součástmi mé komunikace. Už se víc nebojím, už se nenechám stáhnout zpátky obavami, abych nevypadala příliš upnutě, abych nevypadala, že se až moc starám nebo že mi na něčem záleží. Nebojím se ukázat, co cítím. Protože ty, které mám ráda, si to zaslouží.

Stále a pořád se učím více se soustředit na malé detaily, které utvářejí náš život. Místo toho, abych se pořád jen dívala do budoucnosti, abych se těšila na vzdálenou dovolenou, místo toho, abych se snažila utéct před přítomným okamžikem, se více snažím nacházet malé ale vzrušující věci, díky kterým neutíkám před dnešním dnem. Snažím se začít si mnohem více užívat pondělí až čtvrtek, než pořád jen upínat zrak k pátku a víkendu. Snažím se přestat pořád myslet na něco, co ještě ani nepřišlo…

Učím se více si vážit toho, co mě obklopuje. Snažím se naučit přestat si pořád stěžovat. A přestat považovat stěžování za normální. Už nechci pořád jen vyjadřovat svoji nespokojenost – jak jsem osamělá, jak jsem unavená, jak nemám náladu a chuť. Snažím se naučit, aby má mysl hledala to dobré ve všem. Soustředit se na to, co je pozitivní.

Učím se zacházet se svými emocemi. Přestat se nechat ovládat vztekem nebo mrzutostí, smutkem nebo depresí. Nechci už více posílat naštvané zprávy, zvyšovat tón na ty, které mám ráda, dělat věci, kterých pak vždy lituji. Snažím se více zhluboka dýchat, více relaxovat. Více přemýšlet. Snažím se více myslet o svých slovech před tím, než vůbec začnu mluvit. Místo toho, abych si brala sklenku vína, když mám problémy, snažím se své problémy opravdu řešit.

Pomalu se učím více se starat o své duševní zdraví. Snažím se nepotlačovat nic v sobě a nešílet z toho pak. Když mám co říct, tak to řeknu. Nedusím se svými názory. Učím se, že moje pocity si zasluhují, abych je vyjádřila.

Snažím se naučit, abych sama se sebou zacházela tak, jak si opravdu zasloužím. Snažím se přestat se urážet před zrcadlem, přestat se srovnávat s ostatními. Mažu ze své hlavy myšlenky na to, že nejsem dostatečně hezká, úspěšná, šťastná. Už na to kašlu. Přestávám se trestat za nic.

Pomalu se učím stát se tím nejlepším, co se v mém nitru nachází. Osvobodit štěstí, které je v mém nitru ukryté. Už si více nenadávám za přešlapy a chyby, protože se skrze ně učím. Jsem odhodlaná se konečně uvolnit, stát se šťastnější.

Pomalu se stávám člověkem, kterého mám opravdu ráda.